Název

Experimentálni Taletka a jiné vystřelovátka či házedla.

Popis

Vystřelovátko – model pro pochopení základů letu.
Vystřelování rozumně navržených modelů letadel pomocí gumové smyčky,umožní dostat model do vzduchu i lidem,kteří jej napr. Z důvodu zdravotních zdravotních omezení ,nebo nešikovnosti,nedokážou správně a dostatečne vysoko vyhodit pouze rukou.
Vystřelovátko je velice vhodnou učební pomůckou,pro pochopení základů konstrukce letadel,zpracování materialů,ale prřdevším k seznámení se, ze základy mechaniky letu a aerodynamiky.
Uspořádaný a stabilní let tohoto typu modelů je podmíněn seriozním skloubením, velice protichůdných požadavků,na celkové seřízení modelu pro jednotlivé faze letu , aniž by bylo možné po vystřelení,tj.v průběhu letu, toto seřizení měnit.
Zálet modelu je rozumné udělat v klidném počasíi. Plocha, približne velikosti fotbalového hrište, by měla být bez překážek a pokud mozno, z hlediska bezpecnosti a duševního klidu i bez prihližejícich davů.
Muže to působit divně,ale doporučuji na model přilepit štítek s adresou majitele. Někdy stačí,že model uletí mizerných 50m a při troše nepozornosti a dané velikosti modelu, ho již nenajdete.
Samotné zalétani začneme nastavením rovnoměrného kluzu v přímem, ustáleném vodorovném letu.
Z důvodu jednoduchosti stavby a provozní odolnosti, ma navržený model lichobežnikové křídlo malé štíhlosti s profilem rovné desky, což lehce snižuje letové výkony .
Výchozí podélne seřízení,mezi křídlem a vodorovnou ocasní plochou je nulové.
Vůči příčné rovině křídla je vodorovná ocasní plocha přilepena s náklonem 3-5mm.Cílem je vektorový rozklad vztlakové síly na vodorovné ocasní ploše na svislou a stranovou složku.
Stranová složka působí v rovině těžiste a napomáha zatáčení modelu,aniž by způsobovala náklon a tendeci modelu padat do klesavé spirály. Z pohledu stability a jednoduchosti seřizování rozumne řešení,že?
Pokud chceme,aby model létal v pravých kruzích,přilepíme výškové kormidlo tak,že při pohledu ze zadu a vodorovné poloze výškového kormidla, bude pravé křídlo skloněné dolu.
Velikost sklonu ovlivňuje výslednou velikost stranové složky vztlakové síly na VOP a tím i poloměr zatáčení .
V případě, že se netrefíme, výškové kormidlo odřízneme od trupu a přilepíme v jiné pozici.
Hledáme optimální sklon VOP tak dlouho, až nás výsledný letový projev modelu uspokojí.
Před prvním klouznutím z ruky,podložíme nepřilepenou část odtokové hrany výškového kormidla proužkem dýhy, čímž změníme profil kormidla.
V průbehu letu,na takto zakřiveném výškovém kormidle vznikne vztlaková síla, otáčejíci zadní části trupu směrem dolu…tj. stav,který nastane po tzv. přitažení výškového kormidla.
Tím dosáhneme,že model s profilem rovné desky a nulovým seřízením poletí na takovém úhlu náběhu,že na křídle vzniklá vztlaková síla ho bezpečně unese.
Je potřeba vzít též v patrnost, že s různou hodnotou seřízeni se mění také poloha težiště modelu.
Obecne platí: zmenšení úhlu seřízení,nebo poloměru zatáčky,vyžaduje posun težiště dozadu a naopak…zvětšenií úhlu seřízení a otevřenější kruhy,vyžadují posun težiště směrem k náběné hraně křídla.
Na stabilní let a především na plynulou přechodovou fázi,ze stoupavého letu do kluzu,má kromě seřízení a polohy težiště, značný vliv také mohutnost vodorovné ocasní plochy.
Pokud jsme spokojeni s průběhem kluzu v přímém letu,vychýlime klínkem na pravé straně směrové kormidlo.
Model dobře seřízený pro přímy kluz,bude po tomto zásahu mít tendenci k postupnému zmenšováni poloměru zatáčky a prudšímu klesáni.
Vychýlené směrové kormido,bez následné kompenzace větší kladnou výchylkou výškového kormidla,nebo posunutím težiště mírně dozadu, funguje jako potlačená výškovka.
Na základě tohoto poznání, kluz v zatáčce ladíme úpravou hmotnosti závaží (plastelina),nebo změnou velikosti výchylky směrového kormidla.
Model zaklouzaný do pravých kruhů,vystřelujeme v levém náklonu, do levé stoupavé spirály.
Po vytracení rychlosti, na vrcholu stoupání, by měl model plynule přejít do kluzu,v otevřených pravých kruzích,bez tendence zmenšovat postupně poloměr zatáčky.
Dosahovaná výška a čistý přechod do kluzu jsou závislé od razance výstřelu, správneho směru výstřelu vůči větru a přimeřeného náklonu modelu (jak v příčné, tak podélne rovině) v okamžiku výstřelu.
Přičny náklon křídla,před vystřelením,by měl být mezi 70 az 90 stupni vůči zemi.
Podélně býva osa trupu v okamžiku výstřelu ve vodorovné poloze,nebo velice málo odklonena vzhůru….cca 5-10 st.
Vystřelování pod větším úhlem způsobuje prudké stoupáni modelu,přechod do přemetu,nebo velkou ztrátu výšky.
Nejčasteji však model končí za zády střelce, zapíchly rypákem v zemekouli.
Těžce se to popisuje,tak kouknete na pohyblivé obrázky a pak vyzkoušejte v reálu.

https://www.youtube.com/watch?v=DJ5utvenlT4

Po několika startech určitě naleznete váš originální střelecký styl, který můžete neustále vylepšovat.

Veka

Nastavení